Tak a je to tady. Jakmile začnu dodržovat redukční dietu, nemůžu pořádně spát.

Spánek miluju a odjakživa považuju za důležitý dát denně svých 8 hodin. Když jsem byla mladší, zalehla jsem, jak mi to časově vyšlo, v deset nebo v jednu, a osm hodin jsem se neprobudila. V poslední době se u mě projevilo rodinné prokletí ranního ptáčete a tak, ačkoliv bych si mohla o víkendu dopřát delší spánek, vstávám den co den nejpozději v sedm a podřizuju tomu hodinu odchodu do postele. Na žádné diskotéky mě proto neužije, dokonce jsem se kvůli tomu vzdala tancování latiny, protože tančírny obvykle driv než v deset nezačínají. Až mi bude šedesát jako tatínkovi, budu usínat u večerních zpráv a vstávat ve čtyři,  s tím jsem smířená.

Se spokojeným spánkem mám však spojený večerní rituál, který se se zdravým životním stylem moc neslučuje. Večer udělat večeři na půl osmou, a zasednout po ní k telce nebo ke knížce s meduňkovým čajem a balíčkem sušenek, čokoládou, nebo podobným mlsem. Neplatilo to vždy,  ale 80% večerů určitě. Až se občas divím, že jsem se nevykrmila víc.

Teď si sleduju semaforky, a ty mi takové večerní nacpávání sacharidy nepovolí. Takže si dám večeři před osmou, ale pak už jen ten čaj.  No a s tím souvisí můj problém,  protože mám zřejmě cukerný absťák. Nedokážu se uvolnit a naladit na spaní bez té sacharidové nálože, takže jdu v jedenáct do postele, ale čučím do stropu do dvou. V sedm nejpozději jsem samozřejmě vzhůru. Už je to týden a já jsem hotová. Jak dlouho tohle bude trvat? Co se proti tomu dá dělat? Byli jste v podobné situaci a jak jste ji řešili? 

Všude se píše o tom, jak ke dostatek spánku pro hubnutí důležitý,  ale jak toho spánku docílit? Každá rada vitána.